V sobotu brzy ráno mi zvonil telefon. Volala Zahra, mladá afghánská socioložka, se kterou jsem před lety dělala v Kábulu rozhovor. Zoufale hledala někoho, kohokoli, kdo by mohl nějak pomoci dostat její rodinu z Afghánistánu. „Ideálně ještě dneska. Ideál­ně do USA,“ říkala útržkovitě. Přes slzy jí bylo špatně slyšet, ale vyrozuměla jsem, že ona...

Pro čtení je zapotřebí být přihlášen