I. Když velký český režisér a esejista Jan Grossman zhlédl v polovině šedesátých let v Londýně Brookovu inscenaci Weissovy hry Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata, předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sade, o svém zážitku napsal: „Divadlo ne jako život, ale hra na život, to ­umožňuje Weis­sovo drama dokonale. Pojetí hry...

Pro čtení je zapotřebí být přihlášen