Kdybych měřil vývoj českého divadla podle svých šedesátiletých diváckých zkušeností a kdybych jako míru zvolil pouze inscenace Stroupežnického Našich furiantů, pak by to byla zpráva dosti neradostná. Od uměleckého vrcholu, jímž byl nepochybně Macháčkův třiačtyřicet let starý opus, se postupně i na ND vracíme někam do dávnověku českého divadla. A vracíme se tam...

Pro čtení je zapotřebí být přihlášen